„Usmívej se, bude líp! Mysli pozitivně! Všechno má svůj důvod!“ Slyšeli jste to už někdy? A říkáte to samé i vy? Co když ale ne každá bolest potřebuje okamžitě překrýt úsměvem? Co když je v pořádku nebýt v pohodě? Toxická pozitivita nás učí, že musíme být šťastní za každou cenu. Ale někdy je právě tohle největší mýlka. Jak se vymanit z tlaku na neustálé štěstí a dovolit si prožívat skutečné emoce?
Roky jsem jela naplno. Práce v marketingu, neustálé projekty, akce, děti, rozvod, střídavá péče, hypotéka. Každý den plný úkolů, každý večer mám pocit, že jsem toho ještě nestihla dost. A pak to jednoho dne bouchlo. Měla jsem po mnoha letech nejen finanční problémy, ale hlavně problém s hlavou, která mě zradila. Co dělat, když vás váš vlastník mozek odmítne poslouchat? Jak najít cestu zpět, když jste na dně a nevíte, co dál?
Válka na Ukrajině, geopolitické napětí mezi velmocemi, ekonomická nejistota – svět se zdá být v neustálém chaosu. Jak se nenechat pohltit strachem, zvládat úzkost a najít svůj vnitřní klid? Přinášíme náměty, které vám pomůže udržet duševní klid.
Dnes se všude mluví o tom, jak důležité je pečovat o duševní zdraví. Ale přiznám se, sama jsem to dlouho neuměla. Nosila jsem to v sobě a říkala si: „Zvládneš to". A přitom jsem si přála, aby někdo věděl a viděl, že to nezvládám. Proč je pořád tak těžké říci „Potřebuji pomoc"? A proč to někdy bylo víc než samotný problém?
Velmi často, když se bavím s kamarády o tom, jestli vypráví svým dětem pohádky nebo příběhy na dobrou noc, slýchávám jejich nesouhlasné názory. No jo no. Ty máš takovou fantazii, tobě se to vymýšlí. Já nikdy nic takového nevymyslel, vůbec na to nemám hlavu, jsem na to tupej, a tak nějak kol kolem dokola.
Pamatuji si, že když jsem byl malý kluk, asi tak desetiletý, měli jsme za chalupou v jižních Čechách les, který se jmenoval Pavlovka. Podle vesnice nebo čtvrti Pavlov, ve které stála naše chalupa. A ten les ševelil.
Každý z nás, kdo chodí na houby do lesa, má svá zajímavá místa, kde tutově nějakého toho hříbka najde. I naše rodina má takový les v Lužických horách, mezi obcemi Kytlice a Krásné pole. Smíšený les, kde najdete snad všechny druhy stromů a porostů.
Tři slova, co to je? Tři slova jsou má oblíbená disciplína. Už od doby, kdy byly mé děti malinké, jsem jim vyprávěl pohádky. Většinou mě ale moc nebavilo číst klasiku, a protože jsem si ty pohádky nechtěl různě upravovat do úsměvných nebo jiných verzí, začal jsem si pohádky pro děti vymýšlet. Večer jsme vždycky zhasli lampičku a děti začaly vymýšlet slova. Vždy tři, aby to šlo poskládat do rychlé smysluplné pohádky nebo povídky.
Miluji borůvky. Jejich sladkou chuť, která se rozplyne na jazyku, když tu křupavou borůvku skřoupnu v puse. Vy také, co? Kdo by je neměl rád. Myslím si, že když příroda tvořila tyto lesní modré lahodné plody, tak byla tak trochu naměkko. Probudila se do krásného slunného rána a řekla si: „Hmmm...dneska je mi tak krásně, že udělám pro svět něco mimořádného, něco sladkého.“ A tak stvořila borůvky. Prostě šup a byly tady.