Příroda léčí
Pobyt v přírodě má přirozenou léčivou sílu – stačí pouhá hodina strávená mezi stromy, na louce nebo u vody, aby se naše mysl začala uklidňovat a tělo regenerovat. Příroda nám nabízí prostor k nadechnutí, zklidnění a nalezení rovnováhy v hektickém světě. Tyto příběhy a životní zkušenosti vám mohou pomoci objevit cestu k udržitelnějšímu životu, který je více propojený s přírodními rytmy a silou, jež v nás probouzí pocit vnitřního klidu a harmonie.
Dech a voda dva prameny života
Přečíst článekBez dechu vydržíme pár minut. Bez vody pár dní. Přesto často tyto dary bereme jako samozřejmost. Přitom právě ony nás mohou naučit, jak se vracet k sobě, ke klidu, rovnováze a zdraví.
Bosou cestou k sobě
Přečíst článekPropojení se zemí je jedním z nejstarších způsobů, jak se uzemnit – doslova i symbolicky. Chůze naboso, ať už po lesní pěšině, po žhavém uhlí, nebo po ranní rose, v sobě nese rituál návratu k sobě. V mnoha kulturách je bosá noha symbolem svobody, pokory a odvahy být v plném kontaktu s realitou i s vlastním tělem. Tento článek je pozvánkou do světa, kde krok bez bot může být prvním krokem k uzdravení, vědomému bytí a hlubokému vnitřnímu klidu.
Rostliny jako zrcadla duše
Přečíst článekOd chvíle, kdy jsem začala vnímat rostliny jako živé bytosti, změnil se mi život. Už to nejsou jen „kytky“, ale zrcadla mého nitra, tiché učitelky, přítelkyně. V tomto příběhu sdílím svou osobní cestu k sobě skrze vztah s rostlinami. Když se uzdravovalo moje vnitřní prostředí, začaly růst nejen ony, ale i já.
Co se děje, když listí na stromech ševelí?
Přečíst článekPamatuji si, že když jsem byl malý kluk, asi tak desetiletý, měli jsme za chalupou v jižních Čechách les, který se jmenoval Pavlovka. Podle vesnice nebo čtvrti Pavlov, ve které stála naše chalupa. A ten les ševelil.
Jaký je váš strom? Mým stromem je buk.
Přečíst článekCo je to za otázku? Řeknete si možná při čtení tohoto titulku. Proč bych měl mít, nějaký svůj strom. Stromy jsou všude kolem mě a tak prostě jsou. Je to tak? Já myslím, že to tak není. Každý z nás má svůj strom a je to tak dané již od pradávna. Například mým stromem je buk.
Děti znají magický svět druidů
Přečíst článekJako malý jsem pořád běhal někde venku za chalupou v lese. Stačila mi dřevěná hůl nebo klacek. Lítal jsem jako splašený a sekal do každého keře, který se mi zamanul. Bojoval jsem tak s neviditelnými nepřáteli a vítězoslavně tančil, když jsem je všechny porazil. Můj dřevěný meč nebyl jen tak ledajaký, byl samozřejmě magický. Uměl hořet, sesílat ledová kouzla a uměl vykouzlit mé spolubojovníky, kteří se mnou vybojovali mnoho tajných lesních bitev a misí.
Když kácíš strom, mluvíš s ním?
Přečíst článekTento titulek může být obecně zavádějící. Kdo z nás kdy kácel strom, řekl bych, že? Když pominu lesáky a dřevorubce, tak ti z nás, co mají na pozemku u domku či chalupy nějaký ten strom, raději ho tam chceme nechat, aby stínil od kolemjdoucích pohledů. Ale čas od času je potřeba strom pokácet. Již nenese plody, je polámaný od vichřice, nebo začíná ohrožovat obyvatele chaty nebo usedlosti. A někdy prostě potřebujeme využít dřevo stromu pro topení, abychom mohli vařit a bylo nám teplo.
Proč slzí stromy?
Přečíst článekTati proč ten strom slzí? Pamatuji si tuhle hlášku, když jsme šli od Hraničního rybníku nedaleko Kytlice a já si fotil tekoucí vodopád smůly na jednom mohutném smrku. Když jsem se pak zadíval po okolí, slzelo kolem nás smrků velké množství.