Zde mohou rodiče najít inspirativní příběhy, které jim pomohou lépe porozumět a pomoci při výchově svých dětí od batolecího věku až po ranou dospělost. Sdílíme zkušenosti jak z pohledu odborníků, tak i jiných rodičů, kteří se setkali s podobnými výzvami. Každý příběh je napsán s cílem nabídnout podporu, pochopení a praktické rady, které mohou pomoci nejen při řešení konkrétních situací, ale také při budování pevného a láskyplného vztahu s dítětem.
Šikana není žádná dětská hra. Je to něco, co zanechá hluboké rány, i když na první pohled nejsou vidět. A já sama vím, jaké to je, když musíte chránit vlastní děti. Jak rozpoznat šikanu a jak se o ní nebát mluvit?
Ne vždy se dají věci pojmenovat učeně. V naší rodině jsme tomu prostě říkali rozloučení s dětstvím. Byl to den, kdy náš syn David vykročil do nové etapy a my jsme chtěli, aby to nejen slyšel, ale i vědomě cítil. Bez velkých slov, ale s velkým srdcem píšu tenhle příběh s vírou, že může být inspirací pro další rodiče, kteří cítí, že dospívání jejich dětí si zaslouží zvláštní pozornost.
Každého muže, mladého nebo stařešinu, utváří jeho životní příběhy. Ať už jsou pozitivní nebo spíše zlé. Vše se počítá. Náš život to hodí do jednoho koše, do životního mixéru, vše smíchá a utváří z té kaše dále náš charakter. A jak se říká, některé příběhy jsou k nezaplacení. Nedají se tak lehce prožít. A proto bychom si je neměli nechávat jen pro sebe a pokud to jde, měli bychom díky nim předávat své životní zkušenosti dále.
„Tati, vyprávěj mi nějaký příběh, když jsi byl mladej, nějakej ze života.“ „A co bys chtěl slyšet?“ „Cokoliv.“ Je to skvělý pocit, když vám syn mezi řečí vlastně sdělí, že už jste za zenitem. To myslím samozřejmě s nadsázkou. Zásadní je, že se o příběhy z vašeho života zajímá.
Láďa Mašát, můj trenér karate, mi jednou dal ústřižek z časopisu. V tu dobu jsme hodně řešili důležitost mužských vzorů ve výchově mladých karatistů. Všimli jsme si totiž, že děti na karate vodí v drtivé většině mámy, čekající otce jsme prakticky nepotkávali. Těm otcům, kteří s dětmi chodili, zpětně moc děkuji.
Když se z malého kluka stane chlapec, junior, puberťák, měl by být jeho táta víc kamarád než jeho otec. Přestat ho tepat, někam ho plánovat a něco mu neustále přikazovat. Někteří z chlapů by na to teď asi řekli „to je blbost, je potřeba držet pevnou ruku, jinak zvlčí“. Někteří z nás opakují chyby svých otců, nepřehodili výhybku ve výchově a jsou vůči svým synům v pubertě ve stylu „alfa samci", „když tu bydlíš, budeš poslouchat“. „Až budeš bydlet sám, dělej si tam, co chceš. Teď drž hubu a krok“. Au.
Slovo VELKÝ může mít pro každého z nás různý význam. Velký jako vysoký, ohromný, hřmotný, je ho všude plno, nebo prostě velká osobnost. Nebo od každého trochu. Pro děti je táta v lepším slova smyslu, prostě velkej táta. A o tom to je. Správný táta má tu obrovskou moc, v rodině všechno změnit. Dokáže vše pořádně rozdmýchat a rozsvítit. A zabezpečit domov tak, aby se děti a celá rodina cítila bezpečně.