Ne vždy se dají věci pojmenovat učeně. V naší rodině jsme tomu prostě říkali rozloučení s dětstvím. Byl to den, kdy náš syn David vykročil do nové etapy a my jsme chtěli, aby to nejen slyšel, ale i vědomě cítil. Bez velkých slov, ale s velkým srdcem píšu tenhle příběh s vírou, že může být inspirací pro další rodiče, kteří cítí, že dospívání jejich dětí si zaslouží zvláštní pozornost.
Slovo „rituál“ jsme v naší rodině dlouho obcházeli. Nechávali jsme si pro sebe určitou nedůvěru k tomu, co znělo možná příliš slavnostně. A přitom jsme nakonec vytvořili něco, co mělo hloubku, sílu a skutečný význam.
Když náš syn David ukončoval pátou třídu, rozhodli jsme se s ním rozloučit s obdobím dětství. Chtěli jsme, aby vnímal, že se jeho role v rodině mění, že s ní přichází větší důvěra i zodpovědnost. A také to, že je v tom všem milován a přijat.
Věděli jsme, že v jiných kulturách přechodové rituály často obsahují symboly bolesti a odvahy a jedině tak může člověk vstoupit do nové etapy života. My jsme nechtěli žádný extrém. Ale chtěli jsme moment, kdy se i v Davidovi něco vnitřně pohne.
Zpětně cítím, jak důležitý byl ten okamžik rozloučení nejen pro něj, ale i pro nás. Přijmout, že naše dítě vyrůstá, je někdy těžší, než se zdá.
Den obřadu jsme si připravovali s předstihem. David třídil své hračky, my chystali jídlo, koláče a pozvali blízkého přítele Honzu Bíma, který s námi rituál vedl. Probrali jsme témata jako dospívání, proměny těla, sexualita i vztah k sobě.
V jednu chvíli jsme se symbolicky spojili růžovou stuhou a pak jsme ji společně přestřihli. Byla to naše pupeční šňůra. Řeč, kterou Honza pronesl, měla hloubku i jemnost. A David si zvolil, že už mu nebudeme říkat „Davídku“.
Muži odjeli na noc pod širák – sdíleli, mluvili a mlčeli. Mezitím jsme si s mladšími dětmi udělali dětskou party. A když se David vrátil, věci se změnily. Dostal víc svobody, zodpovědnosti, a jeho pokoj se stal jeho vlastním prostorem. Klepali jsme. Naslouchali.
Nešlo o zázračnou proměnu. Ale nastal posun. David se více přiblížil tátovi, méně se vymezoval. A my jsme ho vnímali jinak – jako dospívajícího muže, který potřebuje naši důvěru víc než kontrolu.
V Calmory věříme, že vědomá přechodová zastavení, ať už malá nebo větší, dávají dětem i dospělým jasnou kotvu v čase. Pomáhají ukotvit změnu, posílit vztahy a vytvořit moment, na který se dá vzpomínat.
Nemusíte mít hosty ani připravené proslovy. Zkuste třeba jen:
Další inspirace, jak oslavit přechod k dospělosti:
Přechod dítěte do puberty je velkou proměnou i pro nás, rodiče. Možná cítíme dojetí, vděk, ale i smutek. A právě v takových chvílích může pomoci jednoduchý rituál pro vás samotné.
Zkuste si večer zapálit svíčku, být chvíli sami. Vyberte si jednu z následujících vět. Přečtěte si ji nahlas. Napište si ji do deníku. Vnímejte, jak s vámi rezonuje.
Můžete si ji také přiložit do dopisu svému dítěti. Nebo ji nosit u sebe, když potřebujete připomenout, že v každé změně je i nová síla.
Nebo použijte tyto afirmace vědomého provázení a rodičovství:
Přechod do puberty není jen hormonální bouří. Je to vnitřní cesta dítěte ke svému já, a právě v této fázi potřebuje bezpečný rámec, pozornost a uznání.
V Calmory věříme, že takové okamžiky stojí za to uchopit vědomě. Nemusíte kopírovat cizí rituály, ale můžete si vytvořit svůj vlastní přechodový okamžik – s laskavostí, s respektem, s klidem.
Protože když roste dítě, roste i náš vztah.
Získejte brzký přístup k aplikaci a bonusové tipy pro zvládání stresu, zlepšení spánku a podporu dobré nálady. Stačí zadat svůj e-mail a my vám dáme vědět, až si Calmory budete moci stáhnout jako první.
Vaši adresu použijeme jen k informování o spuštění aplikace a zaslání slibovaných bonusů. Klid se dá naučit. Přidej se k těm, kdo ho objevují s Calmory.