Jedním z nejdůležitějších nástrojů terapeutické praxe jsou osobní příběhy – autentické zkušenosti, které mohou pomoci nejen těm, kdo je prožili, ale i ostatním, kteří v nich najdou porozumění, inspiraci či naději. Jsme nesmírně vděční všem, kteří se rozhodli své příběhy sdílet, a se souhlasem jejich autorů je můžeme na těchto stránkách zveřejnit. Každý příběh je darem, který může osvětlit cestu někomu jinému. Děkujeme za důvěru a možnost předávat tyto zkušenosti dál.
Utíkám. Protože to znám. Protože to chrání. Protože být viděn bolí. Ale pak je ticho. Žena, která nemluví zbytečně, a já v tichu jen sedím. Poprvé nemám kam běžet. A možná… možná ani nechci.
Nejdřív mi chyběl. Pak jsem se bála a zapomněla, jaké to je. Dotknout se, být blízko. Až jednou někdo natáhl ruku… a moje kůže si vzpomněla.
Kolikrát v životě jsem si řekla „Měla jsem říct ne“? Kolikrát jsem se přizpůsobila, souhlasila, i když to ve mně uvnitř křičelo? Možná to znáte taky. A možná taky hledáte způsob, jak to konečně změnit.
Znám ten pocit. Mlčení tam, kde dřív býval smích. Když vám blízký člověk, přítelkyně, zmizí ze života a vy pořádně nevíte proč, a tak hledáte odpovědi uvnitř sebe. Prožila jsem si to a vím, že to ticho bylo snad někdy víc než rozchod.