I tvé životní příběhy mohou pomoci ostatním

Vyprávění v kruhu u ohně

Oheň a sezení v kruhu kolem něj je ideální místo a čas na vyprávění příběhů. Již staří indiáni tak předávali slovně v kruhu zkušenosti z bitev, lovu bizonů, moudrosti ročních období a historii kmene. Mladí poslouchali v druhé řadě a stařešinové vpředu vyprávěli. Kdo měl slovo mluvil. Ostatní poslouchali. Mohl promluvit každý, slovo každého se počítalo.

Sezení kolem ohně se pak přesunulo spíše do chalup a ke kamnům. Ale příběhy se předávaly dál. Písmo nebylo ještě tak rozšířené, muži většinou neuměli číst a psát. Ale příběhy mluvily za sebe bez písmenek vyrytých na hliněných deskách, nebo vytištěných na papíře. Staří povídali a mladí poslouchali.

Dnes je vyprávění příběhů spíše ojedinělé. Příběhy za nás vypráví digitální svět, dnes stále více AI, umělá inteligence. Už se neptáme, jaké to bylo dědo za války, jak jste tati stavěli tu naší chalupu a proč máme takové a takové vztahy se sousedy? Dnes možná stále více staří dohání mladé ve zvládnutí moderní techniky a mladí se neptají, proč děda tráví čas procházkami a povídáním s přáteli. Proč táta potřebuje to a to nářadí k opracování kmene dřeva, když se dá přeci sehnat hotová spárovka na internetu v eshopu hobbymarketu. Mladí jsou vepředu, všechno spěchá. Příběhy se nevypráví. Už to není potřeba.

„Ale opravdu to není potřeba?“

Dobří muži poslouchají příběhy ostatních

S naším společenstvím dobrých mužů a jejich synů „Goodmany“ trávíme v průběhu roku velké množství času v přírodě a na cestách. Každý večer se snažíme usednout v kruhu kolem ohně a vyprávíme různé příběhy z našeho života. Jaké to bylo, když jsme my tátové byli malí, mladí jako naši synové. Co jsme vyváděli za lumpačiny. Jaké jsme prožívali lásky, zakládali rodiny. Jak jsme se učili svá řemesla, kde jsme získali své odbornosti. Někdo z nás je mechanik, někdo účetní a někdo businessman. Někdo pracuje rukama, někdo hlavou. Každý z nás je odborníkem na něco jiného.

V kruhu řešíme rodinné vztahy, nasloucháme. Nekritizujeme, jen vyprávíme. A mladí se ptají. Poslouchají. Vidí, jak to funguje v jiných rodinách, třídí si myšlenky a poupravují své, většinou kritické, názory. My tátové jim vyprávěním příběhů dáváme obrovský dar, který peníze nemohou nikdy nahranit. Dáváme jim skutečné příběhy.

V rámci našich akcí s Goodmany se řídíme čtyřmi základními pravidly, o kterých mluví a propaguje Arne Rubinstein. Arne je mezinárodně uznávaným odborníkem na přechodové rituály a vývoj teenagerů. Více než 20 let vede programy Přechodových rituálů pro teenagery a poskytuje špičkové výcviky leadershipu v Australii a na mezinárodní úrovni. Osobně jsem se s ním setkal na jedné konferenci (věnované mužství a výchově mladých) a je to velmi milý a zkušený chlapík :)

Filozofie a metodika života dle Arne R.:

1. Vyprávěj své životní příběhy (vyprávěj a inspiruj svou odborností a svou moudrostí)
2. Buduj komunitu, buď členům komunity příkladem (vrať lidi zpět do života, díky své odbornosti, zálibám a životnímu stylu)
3. Vytvoř výzvy a nech je lidi z komunity plnit (představ své životní výzvy, ukaž všem jak jsi je zdolával ty, vytvoř výzvy nové, buď příkladem)
4. Inspiruj ostatní a pomoz jim najít podobný talent a nastavit životní vizi (alespoň nějaké části z nich)

Tady si myslím, že pro představu tyto 4 body stačí. Každý si určitě umí představit, co se pod nimi skrývá.

Nalezni svůj směr i díky vyprávění  příběhů

Kolem padesátého roku života přichází tzv. „Krize středního věku“. Děti pomalu „mizí z domu“, bývá časté, že nás současná práce už tolik nebaví. Kolem tohoto věku se často stává, že se rozpadají i dříve silné vztahy. Je to dané tím, že lidi v tu dobu ztrácí svůj dosavadní smysl života a hledají smysl nový. A tápou, nevědí a „sekají“ kolem sebe.

A tak, co třeba se v této životní etapě inspirovat  výše uvedenými 4-mi pravidly? Určitě jste v něčem dobří a můžete svou odbornost a moudrost předávat ostatním. Berte to i jako svou osobní výzvu. Nám se to s Goodmanama daří. Co myslíte vy? Nezkusíte to také?