Každý hlas a názor má stejnou váhu, táty i syna

Pamatuji si, že za tohle jsem svého tátu naprosto nenáviděl. Moje puberta nebyla lehká, pořád jsem byl někde fuč na vandrech, harcoval jsem po světě a školu jsem samozřejmě nemusel. Nakonec jsem jí vystudoval s vyznamenáním, ale musel jsem si cestu prošlapat tím naprostým blátem sám. Bez ničí pomoci, bez svého táty. 

Možná tehdy jsem si řekl, že se budu (až budu velký a budu mít vlastní děti) maximálně snažit, aby se mé děti nikdy necítili tak pitomě, jako jsem se ve své pubertě cítil já. A tak se snažím a myslím, že mi to snad jde. I když někdy skřípu zubama, možná podobně, jako dřív skřípal zubama táta kvůli mě.

Každý hlas a názor má stejnou váhu

Pod tohle moudro bych se podepsal. Chvíli mi to trvalo, než jsem ho zavedl ve své hlavě do praxe, občas na něj zapomenu, ale mohu ho určitě doporučit.

„Chlapi, tohle maká“.

Jelikož jsem pro Lukyho pořád víc a víc spíš kámošem, než přísným tátou, tak se ho snažím hlavně poslouchat. Občas mi to jde, občas ne. Jeho názor, ať je jakkoliv „mimo“ nebo naopak perfektní, beru vážně. Když jsem ve své hlavě přehodil to, že nebudu jeho názory a myšlenky okamžitě vyhodnocovat a třídit (to my chlapi a managéři výborně umíme), začaly se dít zajímavé věci. Luky mě začal brát jinak, nebojí se většinu svých názorů říct a světe div se, umí si i dupnout a konstuktivně si jít za svým. Paráda. 

Jsme na tom všichni tátové stejně

Právě dneska jsem měl pěkný rozhovor s jedním budoucím kolegou z online agentury, který vyprávěl o svém dvacetiletém synovi. Jak se mu měnil před očima z božího andělksého dítěte v totálního ignoranta. A nic s tím prostě nezmohl. Vůbec nic. Ta změna byla tak rychlá, že prostě nedokázal jakkoliv reagovat. Pořád ten stejný scénář. 

A na čem jsme se shodli, prostě to přežít a pokusit se být pro svého skoro-dospělého syna v povzdálí k dispozici. Když bude potřeba něco „vyžehlit“, dát mu vědět, že tu jsem a být kámošem. Věřme tomu, že to ocení… třeba časem určitě. A nasměrovat jeho směrem své dospělácké kámoše, trenéry, dědy, strejdy, „kmotry“, prostě kvalitní muže. Tak aby se názor neodrazil ode zdi, ale padl na živnou půdu a začal klíčit.

Takže platí – jakýkoliv hlas a názor synátora nezahazujte, nevyhodnocujte, jen poslouchejte a věnujte mu uznání. Také jste byli taková paka, jako je nyní váš syn. Jen si na to vzpomeňte. A možná se spolu zasmějte u „Hmmm, … good man“ 🙂.