Zatraceně dobrý ročník

Ráno, které má chuť života

Každé ráno začínám stejným ritálem. Vstanu, jdu do kuchyně a připravím si kávu. Takovou, kterou mám ráda. Vůně čerstvě namleté kávy zaplní kuchyň, pomalu se rozvine do prostoru a já se na chvíli zastavím. Držím hrnek v ruce, opřu se o linku a jen jsem. Ten moment je obyčejný a zároveň úplně zásadní. Je to tichý začátek dne.
Jednou jsem si řekla, že už jsem dost stará na to, abych pila špatnou kávu, a k narozeninám jsem si koupila pákový kávovar. Dárek sobě samé. Rozhodnutí, že si kvalitu už nebudu odpírat.

Život chutná podle toho, co si do něj dovolím nalít

Dlouho jsem žila v režimu „až potom“. Až bude víc času, až bude klid, až budou věci hotové. Jenže život mezitím běžel a já ho spíš organizovala, než prožívala. Všechno fungovalo, všechno dávalo smysl, ale chyběl mi v tom prožitek.  
Dnes už to vnímám jinak. Stejně jako si ráno připravuju kávu přesně podle své chuti, vědomě si skládám i den. Vybírám si, čemu dám energii, koho si pustím k sobě a čím ten den naplním a jak se k sobě chovám, i jak o sobě mluvím. Někdy stačí ke změně málo. Přestala jsem čekat na „správný moment“ a začala jsem ho tvořit a žít s vědomím, že si to nejlepší zasloužím.. 

Tančím podle toho, jaká hudba zrovna hraje

Stejně jako si vybírám, co si do života naliju, přichází i chvíle, kdy to není úplně podle mé chuti. Každý den má jinou energii. Jinou chuť, jiný rytmus.
Tančím podle toho, jaká hudba zrovna hraje. Někdy mám sílu jít dopředu, jindy se přirozeně stáhnu víc k sobě. Postupně jsem se naučila vnímat i rytmus svého těla. Cyklus, fázi, ve které se nacházím, a to, co mi v daný moment přirozeně jde nebo naopak nejde. Přestala jsem se nutit do výkonu ve chvílích, kdy moje tělo potřebuje klid, a naopak využívám energii, když přichází.
Moje mládí bylo horlivé, plné síly a touhy být viděna. Skutečná pokora k sobě samé přišla až s věkem. Stejně jako schopnost znát svou hodnotu a stát si za ní. Najednou víš, co ti sedí, co už nechceš a co a koho si do svého života pustíš.

V klidu se mi žije líp

Jedna věc pro mě stojí nad vším. Klid. Vnímám ho jako základní potřebu, která drží všechno ostatní pohromadě. Když ho mám, rozhoduju se jinak, reaguju jinak, žiju jinak. 
Když ho ztratím, velmi rychle poznám, jak mě to táhne zpátky. Do tlaku, do výkonu, do starých kolejí. Právě proto se ke klidu vracím vědomě. Každý den. V malých věcech. V tom ranním hrnku kávy, v krátkém zastavení během dne, v nádechu.

Když jsem v klidu, život si vychutnávám úplně jinak.

Život podle mé chuti

Jsou ročníky, které potřebují čas. Neuspěcháš je, neokecáš. Buď dozrají, nebo ne. A když dozrají, poznáš to hned. Mají hloubku, klid, charakter. Nevnucují se, nemusí na sebe upozorňovat.
Přesně tak se dnes cítím i já. Vím, jakou chuť má můj život. Vím, kdy je plný, kdy jemný, kdy potřebuje klid a kdy sílu. Už ho nesrovnávám s nikým jiným. Nepotřebuju, aby byl stejný každý den. Právě ta proměnlivost mu dává hodnotu.

Jsem zatraceně dobrý ročník a život si vážně začínám užívat.

Výzva

Klid patří každému z nás. Dá se pěstovat, učit a postupně prohlubovat. Začíná u maličkostí, které si vědomě dovolíme.
Zkus si najít svůj rituál. Chvíli, která bude jen tvoje. Vnímej ji, prožij ji, vrať se k ní. Postupně zjistíš, že nejde o víc času, ale o jiný způsob, jak ho žiješ.
Když nevíš, kde začít, v Calmory najdeš jednoduché kroky, které tě klidu naučí.
Najdeš v ní denní výzvy, SOS techniky, meditace, dechová cvičení, hudbu, zvuky přírody, afirmace, pohádky i příběhy na spaní a mnoho dalšího.

Klid se dá naučit. Krok za krokem.