Syndrom vyhoření: Když vášně shoří na popel

Když je práce vším, dokud vás nezlomí

„Ještě jeden projekt! Potřebuji to stihnout!" Zní vám to povědomě? Dlouho jsem si myslela, že dokud zvládám všechno, co je potřeba, nemůže se nic stát. Neexistovalo pro mě zpomalení. Jen práce, závazky a další povinnosti. A i když jsem byla unavená, říkala jsem si, že to tak prostě musí být. Že se musím snažit, že odpočinek je slabost a nemám na něj čas.

Jenže pak přišel ten den, kdy se všechno zastavilo. Ráno jsem vstala a měla pocit, že vážím tunu. Hlava plná myšlenek, ale žádná síla něco dělat. Když jsem se posadila k počítači, nedokázala jsem napsat ani řádek. Prsty visely nad klávesnicí, ale myšlenky se ztratily v mlze. Jako kdyby mi někdo vypnul mozek.

A tehdy mi to došlo.

Tohle není únava, tohle je vyhoření!

i Vybrala redakce Calmory

Když tělo vypne, protože už nemůže dál

Byly dny, kdy jsem jen ležela a dívala se do stropu. Práce, která mě dřív bavila, mi najednou připadala jako nesmyslná dřina. Nedokázala jsem se hnout, každá maličkost mě vyčerpávala. I obyčejný e-mail byl nadlidský úkol. A pak k tomu přišly problémy s financemi. Najednou se mi hroutil i svět kolem. Dlouholetá jistota, že si vždycky poradím, byla pryč. Byla jsem na dne a nevěděla, jak se z toho dostat. Začala jsem přemýšlet, co dál. Hledala jsem něco, co by mě znovu nakoplo, co by mi dalo smysl. Ale jak najít motivaci, když nevíte, kde ji hledat?

Když se v pravou chvíli objeví správní lidé

Jak už to bývá, když si něco moc přejete, vesmír vám většinou hodí záchranné lano. Potkala jsem kamaráda z mládí. Dlouhé roky jsme se neviděli a najednou jsme stáli proti sobě. "Jak se máš?" zeptal se a já se poprvé za dlouhou dobu rozhodla nelhat.
"Ne moc dobře, stydím se, že hledám práci."  A tak jsme si povídali. A on mi řekl: "Pojď dělat se mnou. Mám projekt, online redakci, potřebuji lidi, kteří umí psát a kterým můžu věřit. Mohlo by tě to bavit."

Zní to jednoduše, ale pro mě to byl ten okamžik, kdy se něco zlomilo. Najednou jsem měla šanci začít znovu. Dělat něco, co mě baví. Bez toho, abych se hnala za výsledky na úkor svého zdraví. Začala jsem pracovat na nových projektech, ale tentokrát jinak. Hlídala jsem si svůj čas, svou energii. Dovolila jsem si odpočívat. Přestala jsem mít pocit, že musím všechno zvládnout sama. A pomalu jsem se vracela zpět do své síly.

Když už vím, jak na to, ale někdy to stejně nejde

Dnes už vím, jak tenký led je mezi nadšením a vyhořením. Naučila jsem se pár věcí, které mi pomáhají držet balanc:

• Říkám NE, když už nemůžu. Práce nikdy neskončí, ale já bych mohla. A to nestojí za to.
• Hlídám si čas na odpočinek. Dřív jsem to považoval za luxus, dnes už vím, že je to nutnost.
• Neberu všechno jako osobní prohru. Když mi něco nejde, neznamená to, že jsem selhala. Jen že jsem člověk.
• Vybírám si lidi, se kterými chci spolupracovat. V toxickém prostředí není možné být v pohodě.
• Nechávám věci plynout. Už se nehoním za dokonalostí. Stačí mi, že dělám věci nejlépe, jak můžu, a to je dost.

Ale upřímně? Nejsou to vždy jen slova, která mi pomáhají.

Ten pocit nemizí mávnutím proutku. Pořád jsou dny, kdy je to těžký, kdy mám pocit, že jsem zase tam, kde jsem byla. Ale už tak nějak vím, jak na to. Už neříkám, že jsem v pohodě, když nejsem. Už umím říct, že jsem v háji. Už se neomlouvám za to, že některé dny jsou prostě na nic.
A někdy jsem i nepříjemná a upřímná až moc. Protože už vím, že předstírání nefunguje.

Někdy musíme spadnout, abychom se mohli znovu zvednout

Vyhoření bylo jednou z nejtěžších věcí, kterou jsem zažila. Ale zároveň mě něco naučilo. Že moje hodnota nezávisí na výkonu. Nemusím být pořád dokonalá. A hlavně, že nic není důležitější než moje zdraví.

Možná se teď cítíte stejně jako já tehdy. Možná jste unavení, vyčerpaní, možná nevíte, jak dál. Chci vám říct jedno:

Nejste v tom sami!

Ať už jste na začátku cesty, nebo už jste spadli až na dno, vždycky existuje cesta zpátky. Jen si dovolte zpomalit. A dejte si šanci začít znovu.

Nezapomeňte, že jste víc než jen vaše práce. Váš život má hodnotu i bez nekonečné produktivity.

Posílám vám jednu metodu, trik, který mi také pomáhá:
 

Dechová technika „Restart“

Jak na to:

• Po celou dobu dýchání si opakujte v hlavě text afirmace: „Dovoluji si odpočívat. Moje hodnota nesouvisí s výkonem. Jsem v bezpečí.“
• Nadechněte se hluboce nosem na 4 sekundy.
• Zadržte dech na 4 sekundy.
• Pomalu vydechněte ústy na 6 sekund.
• Opakujte 5x.