Jak postupovat při vymýšlení příběhu na spaní pro děti?

A myslíte si, že ten váš kluk nebo holčina řeší, že je pohádka úplně na ruby, přeházená nebo vůbec nedává smysl? Vždyť o tom to právě je. Vždyť i drak může mít kola, kouzelník čtyři oči a myš chobot. Věřte mi, že to naše děti ocení a budou si právě tyto pohádky pamatovat ze všech nejvíc. A když není nápadů nazbyt, kopírujte a pozměňujte. Anebo… nechte tvořit pohádkový příběh vaše děti za vás.

A jak na to?

Prostě nahoďte téma, vtáhněte nějakou drobností děti do děje a vyprávějte tu pohádku večer co večer dokola a spolu jí dovytvářejte. Tak například vznikla jedna povídka, kterou jsme s mým synem Lukym tvořili hodně dlouho a dost jsme se u ní nafantazírovali a nasmáli. Takže jak to tenkrát začínalo? Otázkou!

Víš o tom, že i lesní skřítkové mají klíče?

No jasně, jak by si asi odemykali své stromy? Oni si musí odemykat stromy? Oni je sami dovnitř nepustí? No jasně, tak to je. To jsou ty pravé otázky, jak začít vymýšlet nový příběh o lesních skřítcích.

Ale pojďme to vzít pěkně od začátku. Když se nám takový skřítčí klučina jednoho dne probudí v kapičce rosy a oživne fouknutím laně, začne společně s malinkým stromkem růst. Jako malému stromku rostou kořínky do země, protahují se lesnímu skřítkovi nožky. Podle toho, jaký je to stromek, vypadají podobně i nožky skřítka. Smrčáci je mají doširoka, borovičáci protáhlé. Tak jak stromku rostou větvičky, tak i jemu rostou ručky do šířky a výšky. Postupně mohutní a bobtná. Támhle vyroste nová větvička a tuhle skřítkovi prstíky. Jak se stromek obsype listím nebo jehličím, tak i skřítek má podle toho vlásky nebo chlupy. Někteří tak mají i bodliny, prostě pícháci.

A víte, že stromy mají suky? To jsou taková ta kolečka a oválky ve dřevě. Jsou mnohem tvrdší než ostatní dřevo stromku. To jsou místa, kde původně rostla, nebo měla růst další větvička. Buď uvadla, utrhla se, nebo prostě se na poslední chvíli rozhodla, že tam nevyroste. A ta místa, to jsou právě suky. Podobně i lesní skřítek má na sobě takové pihy. Skřítčím pihám se ale správně říká sukovky. Co jeden suk na stromku, to jedna sukovka na skřítkovi. Taky proto starší skřítci jsou pěkně poďobaní, protože mají na sobě tolik sukovek, co je suků na jeho stromě.

Takto by to tátové šlo ne? Tak jedeme dále, pokračujeme ve vymýšlení.

Ke každému klíči někde existuje i zámek

Ale pozor. Jeden suk je úplně jiný. Je kouzelný. Je to úplně první suk, který se na stromku zrodí. A když se pozorně zadíváte na lesního skřítka, teda pokud vám on dá příležitost ho vidět, tak se mu podívejte pozorně na krk. Co mu tam visí. Co? Co mu tam visí? No přeci klíč.

A když se pozorně zaposloucháte, co si to ten lesní skřítek brmlá pod fousy, většinou to zní nějak tahle: „Jeden kroužek, čárka k tomu, vyženeme blázny z domu.“

Každý lesní skřítek a malenka nosí celý život na krku klíč ke svému stromku. Zrodí se společně s ním v kapce rosy. Vypadá jako malý kořínek, malá větvička s očkem na zavěšení. On se teda z krku skřítka vlastně nedá sundat. Je jakoby přirostlý do tělíčka skřítka, přitom vypadá, jakoby na krku skřítka visel. Když pak skřítek přijde ke svému stromu, klíč se kouzelně natáhne k tomu hlavnímu suku stromku a otevře si dveře do skřítčí komůrky ve stromě. Podobně jako lidé odemykají a zamykají zámky. Hustý.

Teď si určitě říkáte, jestli se dají takové klíče zkopírovat, nebo proč takové klíče vlastně skřítci mají. Ne zkopírovat nejdou. Vždy je jen jeden originál, podobně jako stromek, podobně jako lesní skřítek, nebo malenka. Nosí ho celý život a opatrují ho jako srdce ve svém těle. Je jejich součástí, skoro jako taková jejich lesní duše. Dokonce si myslíme, že když strom nakonec svým stářím zemře (nebo ho snad lidé pokácí, vichřice vyvrátí nebo blesk spálí), tak skřítek přijde naposledy ke svému stromu, naposledy si klíčem otevře, vejde dovnitř a zavře za sebou. Pak tento kouzelný suk navždy zmizí, rozplyne se a oba dva, strom a skřítek, odejdou spolu do věčných lesních lovišť.

Proč ho tedy skřítci mají? Protože jen skřítek umí opatrovat svůj strom. Skřítek  ví, co jeho strom bolí a dokáže mu pomoci, aby rostl a zelenal se. A na oplátku zase strom umí svého skřítka uzdravit. Díky poutu zrození z kapky rosy, klíči a kouzelnému suku.

A už je to tady, už padají další otázky:

• A může si pomocí klíče odemknout nějaký jiný zámek?
• A má skřítek zamčené taky i své zásoby?
• A má v kořenech stromu zamčený poklad?
• Může klíč půjčit někomu jinému?
• A z čeho je vyrobená šňůrka na klíč?
• A může se takový klíč zlomit?
• A co když ten klíč skřítek ztratí?
• A mají skřítkové své zámečníky?

No tak no tak :) To je dotazů. Tak pojďme na ně společně vymyslet odpověď? Takové skřítčí zámečnictví na opravu porouchaných klíčů. To je dobrá myšlenka. Nebo pakovnice ztracených klíčů. Už slyším jak přes houbonet jede zpráva: „Našel se ztracený klíč, našel se ztracený klíč. Kdo ho ztratil ať dá deset kliků a přihlásí se na vrátnici!“. Možná by stálo do příběhu zapracovat i to, že cizí klíč může nést i jiný skřítek. Pomoci ho nést, když už skřítek nemůže, když je klíč nemocný, nebo zrezavělý.

i Stanislav Knotek pomocí AI

Tak vidíte tátové a mámy, to je najednou možností, jak ten příběh rozvíjet. Že by to vydalo na celou povídkovou knížku nebo podcastový seriál. Popadněte tu inspiraci a zkuste dnes se svými dětmi tento příběh o jednom kroužku a čárce k tomu rozvinout. Uvidíte, jak se očka dětí rozzáří a vy budete zase jednou příběhovým hrdinou. Směle do toho :)