Na koupáku se svými jizvami

Sedím na dece, pozoruju děti, jak jásají radostí ve vodě, a vedle mě je moje tělo. V plavkách...veřejně... bez filtru.

Je to moje tělo, které jsem roky nenáviděla. Moje tělo, které jsem skrývala, potlačovala, vážila, týrala dietami, přejídala studem a trestala pohledem do zrcadla.
Přesto je tady. Leží, dýchá, drží mě nad vodou, hřeje, chladí, pohybuje se, směje se, je.
Některé dny se mi líbí. Jiné dny ne, ale učím se ho neponižovat. Nevysmívat se mu, nevnímat ho jako problém, který je třeba vyřešit.

Nevím, kdo rozhodl, že zrovna „takhle“ má vypadat tělo na koupáku, ale vím, že ta rozhodnutí roky ničila spoustu krásných žen.
Kolik z nás raději zůstalo doma, než aby ukázaly povolené břicho? Kolik z nás odložilo koupání, výlet, radost, protože neměly „správné“ tělo?

Jenže nic není větší ztráta času než nenávidět sebe za to, jak vypadáš, místo toho, aby ses starala o to, jak se cítíš.

Moje tělo si pamatuje všechny roky, kdy jsem se nenáviděla.
Všechny diety, zákazy, stud. A dnes, když ležím na dece na koupáku a dívám se kolem sebe, vím, že každá z nás má něco.
Někdy je to břicho, jindy strie, jizvy, povolená kůže, nebo jen ten vnitřní pocit, že nejsme dost.

Ale víš co? Ta žena, co podle tebe vypadá dokonale, si možná právě přeje mít tvoji uvolněnost, tvoji přirozenost, tvoje oči, hlas, smích.
Ta štíhlá by chtěla být vtipná. Ta silná by chtěla být štíhlá. Ta potichu závidí té hlasité a ta odvážná by někdy chtěla nebýt středem pozornosti.

Nikdy to není jen o těle, protože krása, ta opravdová, je pomíjivá. Není to konfekční velikost, je to stav.
Chvíle, kdy jsi se sebou v míru. Když jsi živá, ne dokonalá. Kdy nejsi proti sobě.

A i kdyby sis každý den připadala, že jsi na začátku, tak jen to, že jsi dnes přišla a sedíš u vody a dáváš svému tělu dotek vody, slunce a pohybu, je péče a ta se počítá.
Možná nevíš, kde začít. Možná to všechno působí jako velké téma, ale zkus začít v malém.
Jedním gestem za den, jedním nádechem, jedním rozhodnutím, že už se nechceš trestat.

Tady je pár jemných způsobů, jak se o sebe starat bez výkonu a bez tlaku:

• Jdi si zaplavat, jen tak, ne kvůli postavě, ale kvůli sobě
• Namaž si nohy krémem pomalu, jako akt pozornosti
• Lehni si na zem a vnímej svůj dech
• Oblékni si něco, co je ti pohodlné
• Dej si sklenici vody a chvíli si ji užij
• Protáhni se tak, jak si tělo řekne
• Dopřej si koupel nebo sprchu pro radost
• Odpočíň si, i když jsi „nic neudělala“
• Dotkni se sama sebe nebo někoho blízkého
• Podívej se na sebe bez posuzování

Za Calmory:
Není důležité, jak tvé tělo vypadá. Důležité je, jak se v něm cítíš. A i když to někdy bolí, každý den můžeš znovu začít být pro sebe bezpečným místem.