Jsme tým autorů, kteří věří v sílu příběhů a upřímného sdílení emocí. Věnujeme se tématům duševního zdraví, osobního růstu a každodenního života tak, jak ho skutečně žijeme. Píšeme s respektem, otevřeností a lidskostí. Naše texty vznikají z vlastních zkušeností, ze srdce v běžných situacích, které prožíváme všichni.
Calmory je pro nás prostorem, kde můžeme být autentičtí, bez masek a přetvářek. Naše redakce propojuje osobní pohledy s odbornými poznatky a pomáhá nám i čtenářům najít cestu k většímu klidu a rovnováze v životě. Věřím, že psaní má sílu léčit a sdílení inspiruje.
Sítě jsou plné dokonalých těl, ale realita je jinde. Pupínky, strie, smrad z bot, nálady, mindráky. Každý to známe, jen o tom moc nemluvíme. Přečti si příběh jedné holky, která se učí přijímat svoje tělo mezi filtry a lajky.
Bez dechu vydržíme pár minut. Bez vody pár dní. Přesto často tyto dary bereme jako samozřejmost. Přitom právě ony nás mohou naučit, jak se vracet k sobě, ke klidu, rovnováze a zdraví.
Občas si myslíme, že se všichni dívají, že nás soudí, že naše tělo není dost dobré na plavky, slunce nebo radost. Někdy ale stačí jen jít i s jizvami, kily, pochybnostmi a být v klidu. Protože tělo, které nese náš příběh, si zaslouží péči a klid i na koupališti.
Utíkám. Protože to znám. Protože to chrání. Protože být viděn bolí. Ale pak je ticho. Žena, která nemluví zbytečně, a já v tichu jen sedím. Poprvé nemám kam běžet. A možná… možná ani nechci.
Sexualita není privilegium mládí. Není výsadou „dokonalých“ těl. Je to plamen, který jsme dostali do vínku. Dar života, touhy, vitality, vášně a spojení. A právě v období, kdy se slaví Beltine, si připomínáme, že sexualita je hluboce zakořeněná v přírodě i v našem těle. Je to cesta zpět k sobě. K lásce. K energii, která proudí, když jí dovolíme téct.
Propojení se zemí je jedním z nejstarších způsobů, jak se uzemnit – doslova i symbolicky. Chůze naboso, ať už po lesní pěšině, po žhavém uhlí, nebo po ranní rose, v sobě nese rituál návratu k sobě. V mnoha kulturách je bosá noha symbolem svobody, pokory a odvahy být v plném kontaktu s realitou i s vlastním tělem. Tento článek je pozvánkou do světa, kde krok bez bot může být prvním krokem k uzdravení, vědomému bytí a hlubokému vnitřnímu klidu.
Ne vždy se dají věci pojmenovat učeně. V naší rodině jsme tomu prostě říkali rozloučení s dětstvím. Byl to den, kdy náš syn David vykročil do nové etapy a my jsme chtěli, aby to nejen slyšel, ale i vědomě cítil. Bez velkých slov, ale s velkým srdcem píšu tenhle příběh s vírou, že může být inspirací pro další rodiče, kteří cítí, že dospívání jejich dětí si zaslouží zvláštní pozornost.
V dnešní digitální době, kdy většinu dne trávíme před obrazovkami a pod tlakem výkonu, hledáme chvíle, kdy se můžeme zastavit a vrátit zpět – k sobě, ke klidu, k tvořivosti. Jednou z takových cest může být zážitek v papírně Michala Gorce, kde si člověk na vlastní kůži zkusí výrobu ručního papíru.
Drobné denní rituály nejsou jen opakováním stejných činností. Mají hlavně hluboký vliv na naši psychiku, pocit stability a celkovou spokojenost. Díky tomu, že je provádíme pravidelně, tak nám dokážeme předvídat jaký bude den, nastolují klid a systém v našem životě. Což je zvlášť důležité v době nejistoty, osamělosti nebo stresu. A pokud si myslíte, že žádné denní rutiny nemáte zavedené a zažité, zkuste se inspirovat například v tomto článku.