Vím, že bych neměla, ale dělám to dál: Proč hubnutí nejde silou a jak konečně vypnout vnitřní boj s jídlem

Proč tělo odmítá výkon a hledá bezpečí

Po porodu, při chronické únavě nebo pod neustálým tlakem povinností se náš nervový systém často přepíná do takzvaného režimu přežití. Jak vysvětluje psycholog Stephen Porges ve své polyvagální teorii, v tomto specifickém stavu organismus nehledá špičkový výkon ani estetické cíle, ale primárně pocit bezpečí.

Bezpečí pro naše tělo v těchto chvílích vypadá jako klid a minimum nároků. Jakýkoliv pokus o přísnou dietu vnímá přetížený systém jako další hrozbu, které se instinktivně brání.
Proto se vracíme k jídlu, protože je to nejrychlejší cesta, jak tělu dodat energii a dopamin, který mu v šedi povinností chybí.

Mýtus pevné vůle: Mozek šetří energii

Většina pokusů o změnu začíná racionálním rozhodnutím v hlavě. Jenže naše návyky nevznikají v mozkové kůře, ale jsou hluboce uloženy v evolučně starších částech mozku.
Podle neurovědce Mitsua Kawaty náš mozek miluje automatismy, protože šetří drahocennou energii.

Změna návyku stojí mozek obrovské množství úsilí. Pokud jste vyčerpané, systém automaticky zvolí cestu nejmenšího odporu.

Vůle je vyčerpatelný zdroj. Přes den ji vystřílíte na rozhodování v práci a péči o rodinu, a večer už prostě nezbývá síla na boj s vnitřním nutkáním.

Fenomén „food noise“ a past moderní chemie

V poslední době se hodně mluví o přípravcích na bázi semaglutidu (jako je Ozempic a další), které hubnutí usnadňují. Tyto látky napodobují hormon GLP-1, který putuje přímo do hypotalamu a chemicky vypíná signály hladu. Uživatelky popisují, že konečně ustal „food noise“ – onen vnitřní hlas, který je neustále nutil myslet na jídlo.
Pravdou však je, že tato chemie neřeší příčinu stresu v hlavě. Pokud je váš nervový systém stále v napětí, potřeba úlevy nezmizela, byla jen dočasně zablokována. Jak uvádí výzkumník John Wilding, bez změny vnitřního nastavení se po vysazení chemické podpory myšlenky na jídlo vrací, protože tělo se stále necítí v bezpečí.

Co dělat, když přijde chuť a tělo volá o pomoc

Největším spouštěčem stresu je věta: „Mám strašnou chuť, ale nesmím.“ Tento vnitřní zákaz okamžitě přepíná mozek do stavu nedostatku, což jen zvyšuje nutkání se „emocně ládovat“.
Místo boje se sebou vyzkoušejte techniku zklidnění, která vrací kontrolu z automatického systému zpět k vám:

Pojmenujte potřebu: Zeptejte se samy sebe: „Mám hlad v žaludku, nebo v hlavě?“ Často zjistíte, že chuť je jen voláním po odpočinku.

Počkejte 10 minut: Nezakazujte si nic. Řekněte si, že si jídlo můžete dát za 10 minut, pokud po třech hlubokých výdeších chuť nepoleví.

Aktivujte bloudivý nerv: Pomalý, dlouhý výdech vysílá mozku signál bezpečí. Chuť vyvolaná stresem se tím přirozeně utlumí.

Cesta k vnitřnímu klidu s Calmory

Skutečná proměna nezačíná u kalorií, ale u schopnosti těla přepnout z režimu přežití do pocitu bezpečí. Jak vysvětluje odborný garant Calmory, psychoterapeut a krizový intervent Filip Hajna, klid je dovednost, kterou lze vytrénovat podobně jako sval. V aplikaci Calmory doporučuje:

Kurz 30 dní klidu pro přetíženhé a úzkostné lidi, ve kterém najdete praktické tipy a techniky pro postupné budování klidu krok za krokem.

Kromě kurzu můžete kdykoliv využít bohatou knihovnu obsahu ve které najdete: SOS techniky, denní fáze, meditace, dechová cvičení, hudbu, zvuky přírody, afirmace i pohádky a příběhy na spaní.
 

Klid se dá naučit a s Calmory v kapse na to nikdy nejste sama.

Zdroje:

KAWATO, Mitsuo. Adaptation and learning in control of voluntary movement by the central nervous system. Advanced Robotics, 1989.
OLAFSDOTTIR, Gunnthora, et al. Health Benefits of Walking in Nature: A Randomized Controlled Study Under Conditions of Real-Life Stress. Environment and Behavior, 2018.
PORGES, Stephen W. The Polyvagal Theory: Neurophysiological Foundations of Emotions, Attachment, Communication, and Self-regulation. W. W. Norton & Company, 2011.
WILDING, John P. H., et al. Once-Weekly Semaglutide in Adults with Overweight or Obesity. The New England Journal of Medicine, 2021.

Upozornění: Tento článek má pouze informativní charakter a nenahrazuje odbornou lékařskou nebo psychoterapeutickou péči. Pokud prožíváte akutní krizi, obraťte se na odborníky nebo krizové linky.