Jízda mým vlakem: O filtrech, maskách a klidu, který jsem našla v sobě

Superhrdinka na autopilota

Každé ráno je to pro mě stejné. Budík neúprosně seká do ticha, káva, rychlá kontrola svačin a ten nekonečný vnitřní monolog: „Dneska to dáš. Budeš silná, vyděláš peníze, vyřešíš úkoly a hlavně se nezhroutíš.“ Jsem superhrdinka v teplácích, která se musela naučit být vším – tátou, mámou, živitelem i utěšitelem. Už roky jedu na výkon, na autopilota, aby všechno fungovalo. Ale pak přijde večer, děti konečně usnou a v tichu obýváku se ozve ta druhá část mého já. Ta, která už nechce být jen „výkonným strojem“. Ta, která touží po parťákovi, po muži, před kterým by mohla odložit ten těžký batoh z ramen, aniž by se o to musela prosit.

Tržiště s dokonalostí vs. vzácný originál

Tato touha mě občas zavede do světa online seznamek, který mě ale drsně učí, že seznamování je dnes spíše jako e-shop. Listuji lidmi jako v katalogu a vnímám, jak se ze mě dnešní doba snaží udělat jen položku v regálu. Všude je tlak na krásu, dokonalost fotek a iluzi bezproblémového žití. Pokud mám kila navíc, která jsou pro mě důkazem, že jsem dala život, nebo jizvy na duši, algoritmus mě odsouvá na druhou kolej.

Už jsem ale velká holka a vím, že se nehodlám cpát do regálu s promo zbožím, jen abych se někomu zalíbila na první pohled.

Jsem vzácná, originální, krásná, nespoutaná, plná vášně a mám co nabídnout jen tomu, kdo se nebojí hloubky.

Masky, maskulinita a zrcadla

Často na seznamkách narážím na „zlomené muže“, jejichž vlastní uzavřenost a nejistota se odráží v jejich křečovité maskulinitě. Maskují svou zraněnost pózou „alfa samců“, ale uvnitř jsou to malí kluci, kteří se bojí všeho, co nejde vypnout tlačítkem nebo co vyžaduje opravdovost. Jejich vnitřní prázdnota se pak odráží v tom, jak se dívají na ženy – často jen jako na nástroj pro potěšení, jako položku, která nesmí komplikovat jejich „bezproblémový“ svět. Je to smutná hra na dominanci, která ale v podstatě zakrývá neschopnost stát před ženou rovně.

Zároveň ale vnímám, že jde i o zrcadlo toho, co směrem k mužům vysílám. Vím, že pokud se budu chovat lacino, nemůžu se divit, že si přitahuji muže, kteří chtějí jen sex a jednoduchost.

Od zraněné holčičky k vědomé ženě

Uvědomuji si tak čím dál víc, že moje hodnota začíná právě u toho, jak si vážím sama sebe a jak k mužům přistupuji. I když se jejich role ve společnosti drasticky změnila, já si jich hluboce vážím a obdivuji je. Vím, jak moc jsou v mém životě důležití. Věřím, že kdo je na seznamce a myslí to opravdu vážně, prochází drsným trenažérem duše a vnitřní očistou.

Někdy v sobě ještě cítím tu zraněnou malou holčičku, která byla pro svého tátu vždycky až „ta druhá“, která touží být viděna a potřebuje pochvalu... Dnes už ale jsem téměř uzdravená, protože vnímám, že už nepotřebuji nikoho prosit o pozornost. Umím říct jasné „ne“ kdykoliv cítím, že bych se měla obhajovat nebo dokazovat svou cenu a nemohla bych před mužem stát rovně. Naučilo mě to, že nepotřebuji být ve vztahu za každou cenu. Protože ta cena je můj život.
Inspirací pro mě nejsou jen filmy, ale především moji přátelé v hlubokých, zralých a pravdivých vztazích, kteří spolu chtějí růst a ne jen vedle sebe přežívat.

Kouzelnice, Vědma a vnitřní pravda

Do vnímání světa seznamování navíc vstupuje moje ženská proměnlivost, kterou moderní svět tak rád přehlíží. Vnímám tu obrovskou sílu laciných gest a slov, která chci slyšet, když jsem v období ovulace. Tehdy moje tělo i hormony, které jsou jak na houpačce, podvědomě hledají ty dravce plné výkonu. Pak ale přijde moje premenstruační fáze Kouzelnice. Masky padají, hloubka se stává nezbytností a já volám po opravdovosti. V této fázi to často na seznamkách vzdávám, protože tu povrchnost online světa prostě neunesu.
Také vím, že jednou přijde fáze Vědmy, kdy se tato pravda a hloubka stanou mou trvalou součástí. Menopauza pro mě není konec, ale přechod k absolutní svobodě být sama sebou bez ohledu na “regály s promo zbožím”.

Můj život je jako cesta vlakem, ne výloha

Můj život však není nehybná fotka na Instagramu. Je to jízda vlakem. Moje souprava supí krajinou, občas projíždí temnými tunely, jindy se vyhřívá na slunci. Lidé na zastávkách přistupují a vystupují. Někteří jedou jen jednu stanici, udělají v kupé nepořádek a zmizí. Jiní se mnou sdílejí svačinu, ale na nejbližší odbočce utečou, protože moje tempo je na ně moc rychlé, nebo pomalé a moje hloubka moc děsivá. A pak jsou tu ti, u kterých věřím, že si sednou do kupé a řeknou: „Dobrý den, pojedu s vámi až na konečnou.“
Věřím, že existuje muž, který se nezalekne mých slz, mých kil navíc ani mé síly. Muž, který pochopí, že moje síla není hrozbou, ale doplňkem jeho vlastní integrity. Muž, u kterého najdu bezpečí a pevnou náruč a uslyším to prosté: „Jak ses dnes měla? Moc ti to sluší. Jsem tu pro tebe. Vážím si tě.“

Klid začíná v mém kupé

I když ze mě sociální sítě chtějí udělat jen „masu“, moje lidská hodnota je v hloubce mých vztahů. Ten největší klid, když zrovna v mém kupé nesedí žádný superhrdina v trenýrkách, který by mě objal, musím najít já sama v sobě. Už vím, že můj klid je v mém dechu, v mých krocích a v odvaze se zastavit.
Můj vlak jede dál a už vím, jakou hodnotu má klid pro mě, pro mé děti i pro těch pár lidí, kteří si koupili do mého vlaku jízdenku až na konečnou.

Pokud se v mém příběhu poznáváš, možná ti pomůže to, co vrací sílu mně, když se v tom online šumu a hormonálním kolotoči ztrácím. Pamatuj: Jsi vzácný originál. Klid, který hledáš, začíná u tebe. A tvůj spolucestující? Ten možná už teď stojí na nějakém nástupišti a vyhlíží přesně takový vlak, jako je ten tvůj.

Jak najít svůj vnitřní klid s Calmory

1. Vědomý pohyb (Chůze): Vyjdi ven. Stačí 15 minut. Vnímej rytmus svých kroků. Chůze čistí hlavu a uklidňuje nervovou soustavu víc než jakákoliv aplikace. Je to čas, kdy jsi jen ty a tvá cesta.
2. Práce s dechem: Když cítíš, že „nedáváš“ náročnou fázi Kouzelnice, zastav se. Pár hlubokých nádechů a výdechů dokáže okamžitě přepnout tvé tělo z režimu přežití do režimu klidu. Dech je tvá kotva.
3. Hledání hloubky v tichu: Články na blogu Calmory ti připomenou, že tvé pocity jsou v pořádku a že v tom nejsi sama. Když potřebuješ skutečné zklidnění, pusť si některou z relaxačních meditací, hudbu, nebo zvuky přírody v aplikaci Calmory. Pomůžou ti najít stabilitu v sobě, i když v kupé zrovna nikdo nesedí.
4. Lidské objetí: Nezapomínej na sílu skutečného kontaktu. Obejmi své děti, své přátele, nebo prostě jen samu sebe. Laskavost k sobě je prvním krokem k uzdravení.

Ten nejdůležitější vztah v životě je ten, který máš sama se sebou. A věř, že klid se dá naučit... krok za krokem.