„Usmívej se, bude líp! Mysli pozitivně! Všechno má svůj důvod!“ Slyšeli jste to už někdy? A říkáte to samé i vy? Co když ale ne každá bolest potřebuje okamžitě překrýt úsměvem? Co když je v pořádku nebýt v pohodě? Toxická pozitivita nás učí, že musíme být šťastní za každou cenu. Ale někdy je právě tohle největší mýlka. Jak se vymanit z tlaku na neustálé štěstí a dovolit si prožívat skutečné emoce?
Roky jsem jela naplno. Práce v marketingu, neustálé projekty, akce, děti, rozvod, střídavá péče, hypotéka. Každý den plný úkolů, každý večer mám pocit, že jsem toho ještě nestihla dost. A pak to jednoho dne bouchlo. Měla jsem po mnoha letech nejen finanční problémy, ale hlavně problém s hlavou, která mě zradila. Co dělat, když vás váš vlastník mozek odmítne poslouchat? Jak najít cestu zpět, když jste na dně a nevíte, co dál?
Dnes se všude mluví o tom, jak důležité je pečovat o duševní zdraví. Ale přiznám se, sama jsem to dlouho neuměla. Nosila jsem to v sobě a říkala si: „Zvládneš to". A přitom jsem si přála, aby někdo věděl a viděl, že to nezvládám. Proč je pořád tak těžké říci „Potřebuji pomoc"? A proč to někdy bylo víc než samotný problém?